V pátek ráno jsme se sešli na nádraží v Králově Poli a odjeli vlakem do Zlína. Tam jsme přesedli na autobus MHD a dojeli do skautské klubovny na sídlišti Paseky, kde jsme byli ubytovaní. Naobědvali jsme se, odložili krosny, vzali jen malé baťůžky a popojeli hromadnou dopravou k Zoologické zahradě Lešná nedaleko Zlína. Zoo je tam rozlehlá, ale k našemu zklamání však byla značná část expozic a výběhů uzavřená kvůli rekonstrukcím či zazimování, což nás zamrzelo. Co nám náladu ale spravilo, bylo to, že jsme si mohli vlastnoručně zkusit krmení malých rejnoků. Zoo jsme opustili až těsně před zavírací šestnáctou hodinou. Po cestě zpátky na ubytování jsme se ještě stavili nakoupit. Vrátili jsme se až za tmy. Večeře byla v režii dětí a ty se rozhodly udělat tortilly. Zbytek večera jsme hráli deskovky a připravovali bagety na sobotní oběd. Kolem jedenácté večer přijeli ještě vedoucí, kteří byli na jednodenním výletě s menšími dětmi z Flagra a Fortisu v Rajhradě.
V sobotu jsme posnídali a vydali se po stopách zlínského velikána Tomáše Bati. První zastávkou nám byla 14. budova (Baťův institut - Krajské kulturní vzdělávací centrum), kde se nachází Muzeum jihovýchodní Moravy a Krajská galerie výtvarného umění ve Zlíně. Navštívili jsme obojí. Nejprve jsme shlédli expozice výtvarného umění, které byly zaměřeny na kulturní dějiny Zlína, architekturu, průmyslový design i krajinomalbu. Mezi exponáty jsme mohli vidět i obrazy slavných umělců, jako jsou Kubišta, Filla, Makovský nebo Toyen. V muzeu jsme pak prošli výstavu o původu a vývoji původních i moderních pohádek s loutkami a jejich kostýmy, a také nálezy nejen mincovních pokladů nalezených v místních lokalitách a výběr děl místní významné sklářky Evy Švestkové. Nejočekávanější expozice – Princip Baťa – Dnes fantazie, zítra skutečnost – nás zaujala nejvíce. Dozvěděli jsme se zde mnoho o vybudování zdejší továrny, která byla jedním z největších producentů obuvi ve světě. K vidění toho bylo opravdu mnoho, např. původní výrobní linka, stovky nejrůznějších baťovských, ale i historických a exotických bot z celého světa a desítky dalších produktů značky Baťa od tkaniček po letadla. Stejně zajímavé pak byly sbírky a fotografie z cest Hanzelky a Zikmunda nebo exponáty filmového kabinetu. Někteří si to ani nestihli všechno projít, pro některé toho zase bylo až příliš. Po prohlídce jsme poobědvali naše připravené bagety a přešli k naší další zastávce.
Tou byla komentovaná prohlídka 21. budovy neboli Baťova mrakodrapu. Tuto šestnáctipatrovou budovu bychom dnes už asi za mrakodrap nepovažovali, ale svého času to byla druhá nejvyšší budova v Evropě. Při prohlídce jsme se dozvěděli, jak si žili pracovníci i učni v místních podnicích a škole, projeli se Baťovou kanceláří ve výtahu a užili si výhled z vrcholu mrakodrapu. Na závěr sobotního programu jsme si ještě udělali na chvíli procházku po lese (s nutkáním navštívit blízký stadion Luďka Čajky a hokejové derby Zlín-Vsetín) pod Tlustou horou, podívali se k malé vojenské pozorovatelně a prošli se mezi baťovskými domky v místní části Letná. Pak už opět proběhl nákup jídla a cesta zpět na ubytování. Děti na večeři uvařily těstoviny s Boloňskou omáčkou a následně rizoto do krabiček na nedělní oběd. Zbytek večera se nesl v duchu společenské deskovkové zábavy a odpočinku.
V neděli jsme posnídali, uklidili a vydali se naposledy do města. V jedenáct hodin jsme tu totiž měli objednanou komentovanou prohlídku budovy Baťova památníku – funkcionalistické perly, která je poctou zakladateli obuvnického koncernu. V samotném památníku toho moc, kromě repliky letadla, jež bylo Baťovi osudné, k vidění není. Přesně tak, jak byl prý u Baťů v kurzu minimalismus a prosté věci. Měli jsme ale štěstí na velmi milého průvodce, který pojal svůj výklad o pohnutém životě rodiny Baťů, jejich podnikání, výstavbě Zlína i o smrti Tomáše při leteckém neštěstí velmi osobitě a věnoval se nám i po prohlídce, kdy jsme se ještě na chvíli posadili, ohřáli a naobědvali v recepci. Poté už jsme vyrazili na vlak. Po cestě na nádraží jsme ještě nalezli pár kešek a odjeli zpátky do Brna.
Ne nadarmo se říká, že Zlín je Baťovo město. Ale až když jsme viděli a slyšeli, co tam všechno dokázal vybudovat, tak jsme teprve docenili, jak velký vliv měl Baťa na toto město a okolí. Jsme tedy zase o něco chytřejší. Celkově se nám ve Zlíně moc líbilo a už se těšíme na další Ledové město.