My jsme nechtěli ponechat nic náhodě a podstoupit riziko, že se nám děti v závodě ztratí, a tak jsme pro ně připravili dva tréninky. Na tom prvním ve Wilsonově lese jsme se spíše jen seznamovali se všemi zákonitostmi OB, a hlavně s mapou a orientací v ní. Při tom druhém už jsme v Soběšicích nasimulovali v rámci družinových schůzek takový malý, ale opravdový, závod. Všichni tak měli možnost si tento nádherný sport vyzkoušet a nebyli tak na skutečném staru zaskočeni.
V sobotu v 9:00 ráno jsme měli sraz v klubovně, kde se nás sešlo celkem 36 soutěžících, z toho hned 28 v dětských kategoriích. To bylo nejvíce dětí ze všech oddílů (celkem 161). Rogi v klubovně už poněkolikáté zopakoval základní pokyny a popřál všem společně hodně štěstí. Poté jsme se už vydali na autobus.
Obava, že se při přestupu u Antroposu nevejdeme do trolejbusu, se naštěstí vyjevila jako lichá, a tak jsme do školy dorazili ještě před stanoveným časem prezence. V tělocvičně jsme si našli volné místo k našemu ležení a jali se (zejména mladší) děti seznamovat se systémem čipování. To už organizátoři zavedli při minulém ročníku, a protože se při digitálním vyhodnocování a samotném průběhu akce osvědčilo, tak proč úspěšnou novinku neponechat nastálo.
Už zbývalo jen doplnit tekutiny, adekvátně se obléci, pořádně zavázat běžecké boty a hurá na start. Zde závodníci obdrželi čip, který museli na trati ke každé správné kontrole přiložit tak, aby byl zaznamenán jejich průběh. Kontroly, spojené vzdušnou čarou, byly zaneseny ve speciální mapě pro každou kategorii, kterou si mohli všichni nastudovat jen minutu před samotným výběhem.
Naši závodníci měli různé startovní časy, a tak vybíhali současně třeba děvčata z té nejmladší kategorie společně s hochy do dvanácti let či s vedoucími z kategorie OLD. Než jsme ale vyslali do akce posledního, uplynuly snad dvě hodiny. A to už někteří ze dvou nejmladších kategorií, co mohli běžet po fáborcích, byli dávno v cíli. Fáborky sice vytyčovaly delší trasu než přímým postupem podle mapy, ale pokud si děti nebyly jisté, kam přesně běžet, mohly se jich držet a věděly tak, že je do cíle určitě dovedou.
Hecovat na trati se mohli maximálně navzájem sami závodníci, když se potkali při průniku jejich tras, ale při staru a pak i při doběhu jsme my ostatní, co ještě nevyběhli nebo to naopak měli už za sebou, povzbuzovali opravdu pořádně. Většina tras vedla listnatým lesem, části po poli a okrajově i po sídlišti. Co však na nich bylo zásadní, bylo jejich veliké převýšení. Stavitel si tady s vymýšlením opravdu pohrál a závodníci ho za to opravdu nemilovali…, určitě tedy nikdo od nás… Naštěstí bylo alespoň dokonalé počasí, ani teplo, ani zima, převážně zataženo. Nejmladší měli v ideálním případě trať dlouhou 2,5 km, ti nejstarší muži pak tu náročnou kopcovitou až 5,5 km.
No a jak jsme se s tím vším poprali? Nejdůležitější bylo, že se nikdo neztratil a všichni, i když třeba se značným odstupem za vítězem a ve vycházkovém tempu, do cíle dorazili. Průběžné výsledky jsme mohli sledovat po přenosu dat z čipů do počítače na monitoru v tělocvičně, kde jsme si krátili čas hraním karetních a míčových her a odpočinkem. Tak nějak jsme už tedy tušili, jak si stojíme. Na závěrečném nástupu, který proběhl na travnatém prostranství před školou, jsme si šli snad ve všech dívčích kategoriích a polovině těch chlapeckých pro nějakou tu cenu.
Největší radost nám udělala děvčata v nejmladší kategorii D8, kde jsme obsadili první dvě (Anetka, Klárka) a čtvrté místo (Mája). Double ukořistila i děvčata v kategorii do čtrnácti let (Anička, Hanička). O kategorii níže to bylo druhé místo (Nelča) a mezi instruktorkami (Naty) i ženami (Terka) další dvě druhá místa. Chlapci zabodovali prvním místem v kategorii H14 (David), mezi instruktory bramborou (Kocour) a v mužích to bylo vítězství (Tom). Celkem jsme se na stupně vítězů dostali 9x.
Součtem těchto nádherných výsledků jsme se vyšvihli před Nibowaku a Brabrouky o pár bodíků do čela Zelené ligy SPTO, která bude v únoru pokračovat uzlovací soutěží. Ověnčeni diplomy a cenami jsme ještě zapózovali pro společnou fotku, sbalili si všechny svoje věci a vydali se zpět do Králova Pole stejnou cestou.