Počasí bylo krásně podzimní, všude bylo sice vlhko, ale naštěstí nebyla velká zima. Šlo se nám hezky, i když byl terén chvílemi trochu náročnější. Od Líšeňského hřbitova, kam nás dovezla Osmapadesátka, jsme se po žluté turistické značce spustili k vodní nádrži Pod hrádkem. Od ní jsme naopak vystoupali po modré na zříceninu Horákovského hradu. Zřícenina bylo tedy silné slovo, ale nějaké ty pozůstatky po středověkém sídle se tam určitě najít daly, stejně tak jako první ze tří kešek. A co jsme ještě našli, byly krásné bedly a svačinky v batůžku. Poté jsme opět sešli do údolí k Muchově boudě a dále jsme pokračovali po žluté směrem k Hádku. Tam jsme však ještě nedošli, neboť jsme u Jeřábkova mlýnu odbočili mimo značené trasy, abychom mohli hledat výše zmíněné diamanty. Oběd jsme si dali na sluníčku u Pacherova kříže, ale v uctivé vzdálenosti, protože kříž byl v dezolátním stavu.
Další cesta nás vedla kolem mnoha různých jeskyní a jeskyněk, které jsme samozřejmě chtěli prozkoumat. Nejvíce času jsme strávili ve známé Pekárně, kde jsme viděli pozůstatky jeskynních maleb a vytvořili ikonickou fotku pro web. Prozkoumali jsme i méně známá místa. Například Jeskyni Trampů, která byla částečně dotvořená kameny na krásné místo pro nocleh, nebo Švédův stůl. Ne všechny malé jeskyně se nám podařilo mezi skalami najít, ale i hledání byla zábava.
Diamanty jsme také nenašli, a tak jsme Pod Hádkem zapili v místním občerstvení žal točenou Kolicolou. Přestávka to byla vítaná, protože jsme toho opravdu hodně našlapali. Potom už nás čekala jen cesta na autobus v Ochozu u Brna. Tam se zrovna chystal hodový průvod, takže jsme si museli pospíšit, abychom se mu vyhnuli. Autobus měl trochu zpoždění, ale nakonec dorazil a odvezl nás po dvanáctikilometrové pěší cestě zpátky do Brna.