Po příchodu jsme se vybalili, navečeřeli a vrhli se na první hru - Městečko Kadůvek (všem známé Palermo, obohacené o nové postavy). Každý se vžil do své role a vymýšlel všemožné konspirační teorie, aby usvědčil protihráče. Zahráli jsme tři kola, u kterých jsme se pořádně nasmáli. A pak nastal čas jít na kutě. Myslím, že se všem krásně usínalo, protože nám k tomu Rogi četl pohádku na dobrou noc (z oddílové kroniky).
Sobotní program začal některým z celkových devíti dětí hned po probuzení. Bylo totiž potřeba připravit snídani. Namazat rohlíky pomazánkovým máslem sice není nic náročného, ale i tak jsme jim byli my ostatní vděční, že se o nás tak krásně postarali. Po snídani proběhla ještě rychlá ranní hygiena a kolem desáté už jsme stáli před chatou, připraveni na pořádnou běhačku. Na programu byla schovka. Nejprve jsme si ujasnili pravidla, aby nedošlo k nějakému nedorozumění, a potom už mohl začít první odvážlivec počítat. Když si zkusil každý jednou hledat, udělali jsme dvojice a zahráli ještě rychlé druhé kolo, při kterém jsme se schovávali před dvěma pikači, což bylo výrazně těžší.
O oběd se opět postaraly děti. Pochutnali jsme si na gnocchi se špenátem, kuřecím masem a smetanovou omáčkou a po krátkém poledním klidu jsme se opět oblékli na ven. Jelikož nám ale velký vítr bránil v hraní připravené hry, rozhodli jsme se vyrazit na odpolední procházku k Medlovskému rybníku. Abychom tím všechny děti úplně neotrávili, přichystali jsme pro ně sladké překvapení v podobě cheesecaků a tiramisu, na které jsme si sedli v místním hotelu. Po posilnění nastal čas vydat se zpět na chatu. Samozřejmě by to nebyl správný fénixácký výlet bez hledání kešek. Hlavní hvězdou byl pro tentokrát Davča, který pro jednu z nich vylezl na strom!
Po návratu zbývala do večeře ještě trocha času, kterou strávil každý po svém. Někteří si venku kopali či pinkali s balónem, někdo hrál deskovky a někdo létal v oblacích. Ano, čtete správně. Volňas si totiž přibalil do batohu také svůj dron. Měl štěstí, protože se vítr trochu uklidnil, a tak mohl zaletět za blízký lesík a nafotit krásný západ slunce. My ostatní jsme pozorovali dechberoucí výhled na telefonu, se kterým pro nás dron propojil. V průběhu osobního volna se vrhla skupinka kuchařů na přípravu večeře, ke které byla česneková a vajíčková pomazánka s chlebem a zeleninou.
Když jsme se najedli a vše uklidili, mohl začít večerní program, a to televizní show Inkognito. Moderátorem se stal Martin, který postupně uváděl účinkující s všemožnými povoláními (hrobník, kolotočář, meteoroložka...). Děti, rozděleny do tří týmů, se je snažily pomocí otázek na ano/ne odhalit. Pokaždé se to jednomu z týmů povedlo a myslím, že se všichni moc pobavili.
Po dlouhém sezení bylo třeba se trochu provětrat, popadli jsme tedy baterky a teplé oblečení a vyrazili ven. V okolí chaty bylo rozmístěno šestnáct papírů se světýlkem a úkolem dětí bylo se na každý z nich podepsat. Aby to však nebylo tak jednoduché, po prostoru se pohybovali dva vedoucí jako strážci, kteří děti chytali. Hra byla rychlá a svůj účel splnila na jedničku. Děti byly nadšené!
Všichni si mysleli, že je to pro dnešek vše. Také jsme to, my čtyři vedoucí, s dětmi hráli… Vyčistili si zuby, převlékli do pyžama, Rogi přečetl další příběh z kroniky a popřáli jsme jim dobrou noc. Hned nato jsme je však začali tahat z postelí a řekli, ať se oblečou, vezmou čelovku a vyjdou před chatu. Nebyli z toho moc nadšení, ale v naději, že budeme hrát další kolo podpisové hry, nás poslechli. Bohužel jsme tyto nadšence zklamali, jelikož šlo o úplně jinou aktivitu.
Venku jsme našli dávného Vladyku, zahrabaného pod větvemi, který nás poprosil o pomoc. Pravil k nám hlasem ze záhrobí, že byl před dlouhou dobou zavražděn a dokud nezjistí, kdo to udělal, nebude mít klid. To by bylo, abychom mu nepomohli. Děti se opět rozdělily do tří týmů a začaly vraždu vyšetřovat. Postupně vyslýchaly všechny obyvatele domu a nalézaly stopy a důkazy, až nakonec první tým odhalil, že vrahem byl zahradník. Kdo taky jiný, že? Zbylým dvěma týmům jsme ve vyšetřování trochu pomohli a šlo se spát. Tentokrát už doopravdy.
Neděle se nesla v poklidném duchu. Nejprve samozřejmě snídaně, rychlé sbalení věcí a úklid a poté následoval poslední program naší družinovky, který měly v režii hlavně děti. Dali jsme jim totiž úkol, připravit pro nás (vedoucí) oběd jako z michelinské restaurace. Všichni krásně spolupracovali a každý si našel svou činnost. Volňas s Fildou vařili hráškovou polévku a boloňské špagety, Davča, Vojta a Teri připravovali dezert - palačinky a Ondra s Matym a Kristýnkou chystali vše okolo (prostírání, menu...). My se mezitím vžili do role michelinských inspektorů a šlo se na věc. Číšníci Maty s Ondrou nás usadili a po celou dobu stolování se o nás starali. A že jsme jim to pěkně znepříjemňovali…, no, sranda musí být. Nakonec jsme ale všechny moc pochválili a restauraci udělili plný počet hvězdiček, protože jídlo bylo bezchybné!
Po obědě proběhlo ještě pár organizačních instrukcí a jelikož byl čas nekompromisní, bylo třeba vyrazit na cestu, aby nám neujel vlak do Brna. Polovinu dětí odvezl Rogi na nádraží v Novém Městě na Moravě autem a druhá polovina se mu vydala naproti pěšky, abychom ušetřili čas. Vše jsme krásně stihli a zbývalo už jen v pořádku přesednout v Tišnově a dojet zpět do KrPole. Před rozchodem jsme si ještě sdělili rychlou zpětnou vazbu k celému víkendu a potom už se vydal každý svou vlastní cestou.