Jako první, když jsme dorazili, jsme se porozhlédli po škole, zjistili, kde budeme spát, a vybalili si spacáky a karimatky a spapali z domova připravený oběd. Po obědě nás čekala hra, ve které jsme se rozdělili do tří silných týmů, které pak po celý zbytek výpravy proti sobě bojovaly. V další hře musel každý tým sám překonat řeku plnou krokodýlů s tím, že byl omezený počet „kamenů“, na které se mohlo stoupnout. Za splněný úkol týmy dostaly svou přísadu do lektvaru. Po svačině jsme ještě venku plnili stanoviště s úkoly – mapa, opičí dráha, morseovka… a pak vevnitř hráli ping pong či stolní fotbálek.
Po večeři nás čekal večerní rituál domorodého kmene, kterému jsme museli odevzdat přísady do lektvaru. Domorodý šaman nám tehdy dovolil vstoupit do kmene a v rámci naší celoroční motivace pobýt po dobu podzimních prázdnin v Africe.
Následující den jsme si po vydatné snídani vytvořili krásné africké masky a zahráli si Zabíjenou či Ringobal v tělocvičně. Odpoledne jsme se venku proběhli při všem známé hře Chýše. Vevnitř jsme pak měli takový pohádkový kvíz, kdy vedoucí hráli různé scénky a děti měly hádat, z jaké pohádky ukázka pochází. Večer jsme si ještě zahráli Kin-ball a šli na kutě.
Věděli jsme, že pondělí bude náročné, a tak jsme ho zahájili poctivou rozcvičkou a výbornou snídaní. Pak už jsme vyrazili na celodenní výlet. Šli jsme cestou necestou, polem nepolem, deštěm nedeštěm, až jsme došli do Šlakhamru v Hamrech nad Sázavou. Zde jsme si mohli prohlédnout výstavu různých pracovních nástrojů a pozorovali jsme buchar (takové obří kladivo) při práci. Při prohlídce nám ale začala být pěkná zima, a tak jsme se těšili na oběd a doufali, že ten nás zahřeje. A opravdu, sekaná v hamburgerech, kterou nám přivezli naši kuchaři, byla ještě teplá a moc dobrá.
Po obědě jsme pokračovali v cestě. Nebylo to jednoduché, protože jsme lezli různými rulovými skalami (Peperek, Rozštípená skála) a s těmi pláštěnkami to opravdu nebylo ideální. Kromě historického objektu Šlakhamru jsme se na zhruba osmikilometrovém výšlapu zastavili u sochy velkého betonového mamuta od místního sochaře Michala Olšiaka a dokonce i na Konci světa. Ano, čtete dobře. Tento konec byl však obrazný a upomínal na historickou hranici mezi Čechami a Moravou. Z obce Šlakhamry jsme už jeli autobusem s přestupem ve Žďáru zpět do Velké Losenice. Po chvíli odpočinku a dobré večeři jsme si zahráli novou hru s kin-ballovým míčem a prostě jen tak blbli v tělocvičně. A pak už spát…
Dopoledne následujícího dne jsme celé strávili venku hraním všemi milovaného Brännballu s menší obměnou. Místo tenisáků jsme používali ringa, takže jsme tuto hru překřtili na Ringobränn. Před obědem jsme v kvízu otestovali, kolik si toho děti pamatují ze včerejšího výletu. A že toho bylo dost! Museli jsme je pochválit.
Odpoledne jsme v další hře sbírali části těl příšer a pak jsme je slepovali dohromady. Večeři jsme si museli přichystat sami, protože jsme měli mít pizzu a každý si ji mohl nazdobit podle svého gusta. Mňamka! Večer jsme měli ještě jednu šifrovací hru a pak jsme se vydali po fáborkách na výpravu potmě. Museli jsme najít všechny papírky s indiciemi, o kterých jsme zatím nevěděli, k čemu nám budou. Ale měli jsme se to brzy dozvědět. Před spaním jsme ještě hráli deskovky.
Hned ve středu ráno jsme zjistili, k čemu nám jsou ty naše indicie. Dopolední hra byla totiž inspirovaná pevností Boyard a na papírkách byly napsány nápovědy k jednotlivým úkolům, aby týmy mohly snáze vybrat toho nejlepšího na plnění daného cíle. Všem týmům se nakonec podařilo z pevnosti utéct a zakončit tak motivovanou část výpravy. Pak jsme měli ještě chvilku do oběda, a tak jsme ji vyplnili opět Ringobrännem, protože tato hra nikdy neomrzí. Stihli jsme také vyhlásit konečné pořadí týmů a rozdat odměny.
Pochutnali jsme si na posledním jídle, sbalili všechny věci a všude, hlavně ve třídách, uklidili. Ještě závěrečná fotka, na které sice není všech dvacet šest dětí a dvanáct vedoucích, kteří zajišťovali zázemí, ale už odcházíme na nedalekou zastávku. Jeli jsme zase autobusem do Žďáru, zde jsme přestoupili na vlak a pak domů do Brna. Tak zase příště na nějaké výpravě!